Holčička se narodila akutně, když byli rodiče na dovolené v Českých Budějovicích, 400 km od domova. Důvodem porodu byla infekce. Eliška přišla na svět ve 25. týdnu těhotenství s váhou 660 g a měřila 33 cm. Její první týdny byly bojem o život – a bojovala ještě mnohokrát poté.
Hned od prvního dne musela být připojena na dýchací přístroj, na kterém byla tři měsíce, než přešla na jednodušší dechovou podporu. Třetí den po narození dostala žloutenku, čtvrtý den její plíce na přístroji nezvládly zátěž a došlo k pneumotoraxu. Pátý den lékaři rodičům oznámili masivní krvácení do mozku – v levé hemisféře druhého stupně, v pravé čtvrtého. Do toho stále bojovala s infekcí, kterou převzala od maminky.
Lékaři nebyli schopni říct, zda to všechno přežije. Každodenní poslouchání výčtu toho, co se stalo a jaké to může mít následky, bylo pro rodinu nesmírně těžké. Rodiče se ale nehodlali vzdát. Rozhodli se, že pokud existuje jakákoli naděje, udělají vše, co mohou. Tam, kde končí možnosti lékařů, začíná víra rodičů. A oni od první chvíle věřili, že to Eliška zvládne a své místo tady vybojuje. I ona se přes všechno nehodlala vzdát a bojovala jako lev.
Eliška má za sebou 14 operací, nespočet infekcí, transfuzí krve i zlomenou ručičku. Krátce po převozu z Budějovic do Ostravy dostala infekci do bříška – museli jí odebrat velkou část tlustého střeva a vytvořit vývod na břišní stěnu, který se následně podařilo zanořit zpět. Kvůli retinopatii podstoupila operaci očíček.
Jedenáctkrát operovali hlavičku. Kvůli krvácení do mozku u ní vznikl hydrocefalus – mozkomíšní mok se jí nevstřebával, a tak museli hledat řešení. Nejprve jí zavedli zevní mozkovou drenáž – z hlavičky vyvedli hadičku, která odváděla mok ven. Následně jí do hlavy zavedli tzv. Ommaya rezervoár, přes který jí dvakrát denně dělali punkci. V prosinci dostala Eli zánět mozkových blan, rezervoár museli vyndat a znovu zavést drenáž. Tehdy opět bojovala o život a místo naděje na odchod domů se vše posunulo o několik kroků zpět.
Dlouhou dobu se vše točilo v začarovaném kruhu – lékaři museli opakovaně reoperovat drenáž, zkoušeli řešení pomocí V3 stomie, dvakrát voperovali VP shunt, který se nakonec spolu s Ommaya rezervoárem stal konečným řešením. Na jaře, přesně po osmi a půl měsících strávených v nemocnici, si rodiče konečně odvezli holčičku domů.
Po aklimatizaci si to doma začali užívat jako rodina. Často jezdili – a stále jezdí – na kontroly k různým lékařům, ale hlavně začali pořádně cvičit. Přes všechno, co ji potkalo, se Eliška nikdy nepřestala usmívat. Je velmi zvědavá a v jejích očích je vidět odhodlání a touha jít dál.
Osud ale rodině naložil ještě víc. V listopadu opět skončili v nemocnici – Elišce přestalo vyhovovat nastavení VP shuntu. Druhý den v nemocnici zkolabovala, museli ji zaintubovat a uvést do umělého spánku. Provedli reoperaci shuntu a upravili nastavení průtoku. Následně se u Elišky rozjel oboustranný covidový zápal plic a znovu bojovala o život.
Naštěstí vše opět zvládla a po pěti týdnech pustili rodinu na Vánoce domů. Její stav byl ale mnohem horší než dřív. Po probuzení z umělého spánku se téměř nehýbala, byla jako hadrová panenka. Lékaři říkali, ať nepočítáme s tím, že to bude jako předtím. Ani tentokrát ale maminka jejich slovům nevěřila – a ani Eliška je nevzala vážně. Každým dnem dokazuje, jak velká hrdinka to je, a dělá neskutečné pokroky.
Postupně začala znovu sama držet hlavičku, opět se přetáčet na bříško, znovu natrénovala úchop věcí. Trénuje oporu v ručičkách a sezení, umí válet sudy a dostane se tak všude, kam chce.
Rodiče Elišky říkají:
„Jsme odhodláni udělat vše pro to, aby jednou na Eli nikdo nepoznal, co všechno má za sebou, aby byla zdravá a měla krásný, plnohodnotný život. Protože si ho zaslouží a každý den nám dokazuje, jak úžasná, usměvavá a zvídavá holčička s velkou chutí do života to je. Nadační fond pro předčasně narozené děti je jedním z mnoha, který nám finančně pomohl, a díky tomuto příspěvku jsme mohli využít naši první intenzivní terapii. Je úžasné sledovat její pokroky – a ještě lepší je poslouchat terapeuty, kteří s ní odvádějí neuvěřitelně skvělou práci, jak je Eliška šikovná a jak se každým dnem posouvá dál a dál. Dodává nám to další sílu jít dál, protože víme, že to má smysl a že našich cílů dosáhneme.
Děkujeme za vaši podporu, velmi si jí vážíme. Díky vám můžeme dokazovat neuvěřitelné!“ 
Rodině jsme pomohli částkou 25 000 Kč na úhradu rehabilitací.
