Holčička se narodila ve 25. týdnu těhotenství s porodní váhou 700 gramů. Celé těhotenství bylo komplikované. Po návštěvě pohotovosti, kdy jsem se necítila dobře nebyl nález vůbec dobrý – porodní blány v čípku. Zdravotní sestra mi sdělila, že jde zřejmě o hrozící potrat. Začal se mi hroutit svět. Krev ukázala silnou infekci. Nasadili mi trojkombinaci antibiotik. Druhý den večer mi píchli kortikoidy na dozrání plic Anežky. Každá hodina v bříšku je velká pomoc pro Anežku. V noci jsem už věděla, že se blíží čas, kdy přijde na svět, protože jsem měla znovu bolesti. Ráno mě pan docent vyšetřil. Nalez otevřena na 4 prsty a miminko musí co nejdříve ven, protože kdyby praskla voda mělo by to fatální následky. Dopoledne se Anežka narodila vážila pouhých 700 g a měřila 30 cm. Bylo to šílené. Po narození neplakala, bylo prostě ticho. Ukázali mi ji v zelené plachtě. Ani ji tam nebylo vidět. Den na JIP jsem prospala. Cca 11 hodin po operaci jsem se postavila na nohy, okoupala se a sestra mě zavezla za Anežkou. U inkubátoru jsem se zhroutila. Co se ve mě odehrávalo? Pocity viny, zklamání, zoufalství, strach a hlavně to, že jsem jako matka selhala. První 2 dny Anežka byla napojena na CPAP, 3. den se unavila a musela být navedena na umělou plicní ventilaci. Každý den jsem u Anežky několik hodin seděla a brečela. Všechno mě bolelo, ale věděla jsem, že mě tam potřebuje a musím tam s ní být. Trvalo strašně moc dlouho, než jsem se vzpamatovala, uklidnila, a tak nějak přijala její rozhodnutí s brzkým příchodem na svět. Zvládla jsem to kvůli ní! Když já byla psychicky v pohodě, byla v pohodě i Anežka. To mi do hlavy vtloukaly sestry každý den. Maminko, musíte být v pohodě, v klidu a vyrovnaná. Uvidíte, že i ona se uklidní. Cítí váš strach a nervozitu. Položte na ni ruku a čtěte ji pohádku. Ona vás cítí a vnímá. Dojížděla jsem za Anežkou každý den. 26. den jsme s manželem měli páté výročí svatby, no a ten den jsme poprvé klokánkovali. To byl tak nepopsatelný pocit štěstí a radosti ji mít u sebe. Tahle naše chvíle mě neskutečně nakopla a strašně moc mi pomohla po psychické stránce. Dělala neskutečné pokroky a nám ohromnou radost. 53. den byla převedena na vapotherm. Týden před jsem seděla u inkubátoru a brečela, že půjdeme domů s kyslíkem. 57. den se stal zázrak a byla bez potřeby oxygenoterapie, 72. den bylo zahájeno pauzování a 78. den už dechovou podporu nepotřebovala. Na začátku října se Anežka ocitla na intermediární péči. Na konci měsíce jsem k ní byla přijatá a 2.11. nás konečně pustily domu za tatínkem a sestřičkou. Lékaři se shodli, že Anežka je zázračná. Narodila se opravdu velmi brzo a domu jsme šly se skoro nulovými problémy. Ano, měla infekce v těle, měla zánět na plicích, prodělala zápal plic, půlka pravé plíce nepracovala tak jak měla, dostala několik transfuzí krve atd., ale je naprosto v pořádku. Nejhůře to odnesla očička, kde byl nález retinopatie 2-3 st. V lednu má korigo pět a půl měsíce a bio 2 měsíce a levé očičko má nepatrné zbytky retinopatie a pravé očičko je naprosto v pořádku.
Nejde slovy vyjádřit vděk všem lékařům a sestřičkám. Do konce našich životů jim budeme vděční za záchranu naší dcery! Byla to neskutečně moc dlouhá cesta, která nám ale utekla rychle. Tohle pro nás byla ta nejtěžší a nejbolestivější zkouška v životě! Vše jsem zvládla díky podpoře manžela a rodiny! Měli jsme štěstí a naší cestou nás provázeli úžasní lidé, kteří nám hodně pomohli. Velké díky patří Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Díky jejich pomoci jsme nemuseli sáhnout na naše úspory, které by celé padly na naftu a jízdenky na autobus. Mockrát Vám z celého srdce děkujeme!
Všem dětičkám a rodičům, kteří teď bojují v nemocnici přeji hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka! Ti kulíšci jsou nejmenší a zároveň ti největší bojovníci. Rodiče věřte svým kulíškům. Oni mají v sobě tolik síly a chuti do života, kterou si my ani nedokážeme představit! Jsou zázračné děti! Děkuji.
Rodině jsme pomohli s úhradou dopravy do nemocnice po narození holčičky 11 338 Kč.
