Příběhy pomoci

Předčasně narozené dítě vyžaduje určitou péči a její stupeň závisí na tom, s jakou hmotností a v jakém gestačním týdnu se narodilo.

Česká republika patří ke světové špičce v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence. K tomuto úspěchu (v postkomunistických zemích naprosto unikátnímu) přispělo nejen zavedení nových postupů intenzivní péče koncem 80. let 20. století, ale zejména zřízení dvanácti regionálních perinatologických center, která jsou k péči o předčasně rozené děti (od 24. do 32. týdne těhotenství) vybavena. Od cca poloviny 90. let celý systém funguje tak, že ostatní nemocnice v regionu jsou povinny odesílat pacientky s hrozícím předčasným porodem či závažnými komplikacemi vedoucími k nutnosti předčasného ukončení těhotenství do těchto zařízení tak, aby k porodu došlo již ve specializovaném centru. 

Program je znám pod názvem „transfer in utero“ neboli převoz v děloze. Pokud z nějakého důvodu není „transfer in utero“ možný a dojde k předčasnému porodu v porodnici mimo síť perinatologických center, je předčasně narozené dítě převáženo speciálně vybavenou sanitkou neonatologickým transportním týmem na spádovou novorozeneckou JIP. Tím je zajištěna okamžitá nejlepší možná péče o předčasně rozené děti.

Počet předčasně narozených dětí se každoročně zvyšuje – narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění, tím pádem i dětí z vícečetných porodů, stoupá průměrný věk matek při porodu, tedy i podíl žen, které rodí až po 35. roce věku – ty mají k předčasnému porodu větší sklony. V neposlední řadě se daří zachraňovat stále více dětí extrémně nezralých – narozených ve 26. týdnu těhotenství nebo dříve.