Vašík se narodil ve 30. týdnu s porodní hmotností 1 490 gramů
Příběh píše maminka:
Cesta k našemu synovi nebyla lehká, celkem 8x jsem potratila, z 8. těhotenství byla 3 mimoděložní. Vašík je tedy mé 9. těhotenství. Úspěšně jsme překonali 8. týden, pak 1. screening, 2. screening a pak přišel den, který nám změnil život.
Ve dvě hodiny ráno mi začala masivně krvácet placenta a následoval akutní císař, kdy bojovali lékaři nejen o můj život, ale teď už i o život našeho syna. Vašíček se narodil ve 30. týdnu s porodní váhou 1490 gramů a 40 cm. Jelikož měl lapavé dechy, museli zahájit nepřímou srdeční masáž, byl zaintubovaný a převezený do Ústecké nemocnice na neonatologické oddělení. Našeho syna jsme poprvé viděli až po dlouhých třech dnech. Dva dny byl zaintubovaný, pak už dýchal sám, týden byl na oddělení JIP, poté byl přeložen na intermediární péči a po dlouhých 3 týdnech jsem k němu mohla konečně nastoupit na klasický pokoj pro maminky, kde jsme strávily další dva týdny. Vašíček prodělal krvácení do mozku I. a II. stupně, měl novorozeneckou žloutenku, centrální hypotonii a při ultrazvuku hlavičky se zjistilo, že se mu ucpala v hlavičce céva. Jediné, co nám k tomu v té době lékaři řekli, bylo to, že je to v centru dolních končetin a že nám nemohou říct, co to do budoucna bude znamenat. Zhroutil se nám svět. Trvalo dlouho, než jsme informaci přijali a řekli si, že budeme bojovat a že Vašík bude v pořádku. Začali jsme intenzivně cvičit Vojtovu metodu a věřili, že vše zlé je pryč. Vašík se motoricky vyvíjel jako ostatní, nebyl úplně podle tabulek, ale také se tabulkám moc nevzdaloval. Držel hlavičku, pásl koníky, začal se přetáčet, začal chytat a hrát si s hračkami, začal se plazit a začal lézt.
Každé 3 měsíce jsme byli na kontrolách na neurologii, kde byl Vašík vždy pochválen. Při lednové návštěvě tohoto roku jsem se panu doktorovi zmínila o tom, že si již delší dobu všímám vyššího napětí ve Vašíkových nožičkách. Lékař nám řekl, že se mu to také nelíbí, ale že mu vyšší napětí evidentně nevadí při tom se dostat na čtyři a pokoušet se lézt. Za 14 dní nám volala naše fyzioterapeutka, která se nás ptala, jestli už Vašík leze a že by nás chtěla vidět. Když jsme na domluvenou návštěvu dorazili, tak jsem cítila, že je něco špatně, protože ze zprávy z neurologie jsem se dočetla, že Vašík má hypertonii dolních končetin a když jsem si o tom něco zjišťovala, co to vlastně znamená, tak jsem vždy narazila na dětskou mozkovou obrnu. Na rehabilitaci jsem své pochybnosti zmínila, rehabilitační sestra udělala Vašíkovi polohové reakce a bylo nám řečeno, že tam něco z toho bohužel bude. Zažádali jsme o nový termín na neurologii, kde jsme se Vašíkovu diagnózu poprvé dozvěděli – DMO – spastická centrální diparéza.
Nyní se synem dojíždíme na hipoterapii, 2x týdně navštěvuje syna fyzioterapeutka přímo doma, docházíme na intenzivní neurorehabilitace, 3x – 4x ročně jezdíme na neurorehabilitační pobyty, které mu pomáhají úplně nejvíce. Vše je nesmírně finančně náročné.
Díky všemu, co syn podstupuje, a hlavně i díky tomu, jak často a intenzivně cvičí, se mu v prosinci 2023 – týden před Vánocemi podařilo ve dvou letech to, že se postavil na nohy a udělal svých 5 krůčků úplně sám. Od dubna 2024 chodí, bohužel chůze není dokonalá a my i nadále musíme cvičit a věřit, že se vše zlepší.
Díky nadačnímu fondu předčasně narozených děti mu můžeme dopřát další intenzivní pobyt, proto bychom Vám chtěli za příspěvek nesmírně poděkovat. Velice si pomoci od Vás vážíme. Rodině jsme pomohli s úhradou neurorehabilitace.
