Adélka se narodila nečekaně ve 27 tt a vážila 590g. Průběh a začátek těhotenství probíhal bez komplikací. Při jedné plánované kontrole v průběhu těhotenství se panu doktorovi nezdála velikost Adélky v poměru s délkou těhotenství. Znepokojení bylo natolik velké, že mě ještě týž den poslal na podrobnější ultrazvuk do nemocnice. Personál v nemocnici byl tajemný a až po delší době mi byl doporučen převoz do nemocnice v Českých Budějovicích a možné předčasně ukončení těhotenství. Na místo uklidnění jsem cítila ještě větší beznaděj a strach o Adélku se stupňoval. Hlavní diagnóza, po příjmu v nemocnici v ČB, zněla nedostatečné vyživování plodu. Následovala další vyšetření, ultrazvuky, sona, monitory…musela jsem být stále pod dohledem a kolotoč těchto vyšetření se opakoval několikrát denně. Situace byla natolik vážná, že se po šesti dnech, vyšetření účastnil i primář, který vyhodnotil situaci jako vážnou a mluvil o předčasném porodu. Následovaly další monitory a jejich výsledky jen potvrdily primářovi predikce. Od první chvíle po příjmu jsem věděla, že tato chvíle přijde, ale na tento moment se nedalo připravit. Adélka se narodila císařským řezem s tříměsíčním předstihem, vážila 590g a měřila 32cm.
Adélka byla hned po porodu připojena na mnoho zařízení a pomocný ventilátor. Po ustálení jejího zdravotního stavu byl ventilátor nahrazen CPAP “nostrilkami”, které měla 14 dní a následovala po dobu 42 dní oxygenoterapie. Adélku jsem viděla týž den pouze na fotce, kterou pořídil manžel. Osobně jsem se k ní doslala až po dvou dnech. Z fotky jsem se připravovala na malého drobečka, ale ve skutečnosti byla mnohem menší. Byla celá “průsvitná” a snad na každou část jejího tělíčka bylo připojeno nějaké zařízení. Všude kolem to blikalo, pípalo, sledovala jsem hodnoty, které jsem viděla, ale moc jsem jim nerozuměla. Hlavní ošetřující lékař nám vše popsal a byl připraven odpovědět na každý náš dotaz. Stáli jsme tam s manželem takřka mlčky a jen jsme si říkali, že to Adélka musí zvládnout, že to musíme zvládnout všichni! Má hospitalizace trvala ještě šest dní a po její dobu jsem za Adélkou chodila několikrát denně. Pak jsem byla propuštěna a za Adélkou jsme dojížděli většinou obden. 38 dní po Adélky narození jsem se do nemocnice vrátila a byla tam s ní každý den. Učila jsem se spoustu nových věcí a péči o Adélku. To zahrnovalo i klokánkování a začínající cvičení Vojtovy metody. Cvičili jsme 4x denně a cviky byly čím dál náročnější. Následkem asymetrie těla Adélka začala upřednostňovat pouze jednu stranu, přičemž jejím hlavním následkem došlo ke zploštění “slehnutí” její hlavičky. 78. den přišla radostná zpráva a byli jsme propuštěni domu.
Rozběhl se kolotoč kontrol a vyšetření a na jednom z nich nám na Adélky zploštělou hlavičku byla doporučena kraniální remodelační ortéza. Ani chvíli jsme neváhali a následující den zjišťovali potřebné informace a činili první kroky v podobě objednání. Vzdálenost místa jediného zhotovení nás zaskočila, ale nepřiměla nás změnit rozhodnutí. Jednání mezi Nadačním fondem pro předčasně narozené děti a jejich rodiny a léčebným centrem proběhla velice rychle a došlo k okamžité úhradě vzniklých nákladů ortézy hlavičky. Velice nám pomohlo, že byla vytvořena pobočka v Praze, kam dojíždíme na předem stanovené kontroly. Během první kontroly došlo k drobným úpravám na ortéze a byla naplánována další kontrola. Ta byla mnohem podrobnější, došlo k naskenování Adélky hlavičky a k porovnání se skenem před zhotovením helmičky. Pokrok byl velice znatelný, přesto jsme se pohybovali stále na hraně grafu velmi těžké deformity. Na základě skenu byla provedena další drobná úprava helmičky. Vzhledem k tomu, že nás nošení helmičky postihlo v letním období, tak jsme s obavami sledovali, jak to Adélka bude zvládat. Musela ji mít na hlavičce 23 hodin denně a sundavala se jen na cvičení, koupání a delší cestování. Jak jsme se již mohli přesvědčit, Adélka je od začátku velká bojovnice a i tuto překážku bez větších obtíží zvládá. Držme jí všichni palce, aby se se všemi překážkami dokázala vypořádat i v budoucnu.
Moc děkujeme celému Neonatologickému oddělení v Českých Budějovicích a v neposlední řadě pomoci Nadačního fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny.
