Maminka Samuela nám popsala své pocity, které zažívala při předčasném porodu.
Povím Vám o nelehké cestě našeho syna. Samík se narodil v 27. týdnu po ruptuře dělohy. Vážil pouhých 1320 gramů. Strach, který jsem v tu dobu cítila se nedá dodnes popsat slovy. Bylo to šílené zoufalství, strach a bolest. Syna jsem samozřejmě vidět hned nemohla a když jsem ho viděla poprvé, cítila jsem velkou úzkost. Byl tak maličký, bezbranný, ležel v inkubátoru, zabalený v kožešinové přikrývce. Začal nelehký boj. Naštěstí se mi povedlo rozhýbat laktaci a mohla jsem mu dát svoje mléko. To jediné jsem v tu chvíli mohla udělat pro svého drobečka a být s ním. Po devíti dnech jsem opouštěla porodnici a i když jsem měla doma 3 děti, nemohla jsem opustit Samuela, který bojoval o život. Další 2,5 měsíce jsem žila po ubytovnách v Praze a dojížděla do porodnice. Syn byl velký bojovník, ale i tak jsem každý den čekala co zase příjde. Krev ve střevech, hydrokaly, krev v hlavě, problémy se srdíčkem, retinopatie, špatné dýchání a mnoho dalšího. Nejhorší pro mě bylo, když už jsme byli na intermediálu, syn krásně papal, byla jsem si jistá, že už brzy půjdeme domů. Jenže 4x u mě zapomněl dýchat a já se pak bála ho mít i na pokoji. Opět přišlo šílené zoufalství. Dýchaní pro nás byl veliký problém. Teď mu bude 10 měsíců, je moc šikovný, začíná lézt, papá vše, umí „paci paci pacičky“ a nožičkami „kovej, kovej, kováříčku“. Stále něco brebtá a umí se i prosadit. Už to začíná být legrace. Pomalu odpadávají navalené nemoci, každý den cvičíme, aby byl jako ostatní, přesto se v něčem liší. Je to neuvěřitelný bojovník. Maminkám, které čtou náš příběh, držím moc palce. není to lehké a strach odchází pomalu. Ale za to Vám přinese to největší a nejkrásnější štěstí.
Rodině Samuela jsme pomohli s proplacením rehabilitačního plavání, léků a zdravotních pomůcek. Jsme připraveni pomáhat rodině i v budoucnu!
Peníze, které jsme sehnali na pomoc Samíkovi jsou z daru od společnosti Alza.cz , která dětem posílá i oblíbeného plyšáka “Alzáka”.
