Inkubátory jsou důkazem lidské vynalézavosti a soucitu, přičemž jejich vývoj sahá až do raného 19. století. Tato zařízení, zásadní pro přežití předčasně narozených dětí, prošla pozoruhodnou evolucí od prvních jednoduchých konstrukcí až po vyspělé technologie dneška.
Historické kořeny inkubátoru
Historie inkubátorů se začala psát v roce 1835, kdy byla v Petrohradu poprvé použita tzv. Ruehlova kolébka, vanička s dvojitými stěnami naplněná teplou vodou. Tento jednoduchý návrh byl předchůdcem moderních inkubátorů a jeho použití bylo prvním pokusem o vytvoření stabilního a teplého prostředí pro novorozence mimo lůno matky.
Ve Francii, Anglii a USA byly v 60. letech 19. století vyvinuty další modely. Tyto rané verze byly někdy poměrně primitivní, například jedna domácí verze využívala střešní tašky zahřáté na kamnech k udržení konstantní teploty.
Inovace od Dr. Tarniera
Další významný milník přišel s francouzským lékařem Dr. Stéphane Tarnierem, který v 19. století přizpůsobil inkubátor pro kuřata pro potřeby lidských miminek. Tento krok výrazně zvýšil přežití předčasně narozených dětí a položil základy pro budoucí vývoj.
Vývoj ve 20. století
Zlomovým okamžikem pro inkubátory byl počátek 20. století, kdy se začal používat elektrický proud. Původní modely s vytápěním pomocí žárovek však byly nespolehlivé a představovaly riziko přehřátí dětí. Navíc byly inkubátory často neprůhledné, což komplikovalo monitorování novorozenců.
Výrazný pokrok nastal ve 30. letech, kdy byl jako materiál pro pláště zavedeno průhledné plexisklo a uvnitř inkubátorů bylo zavedeno proudění vzduchu s bakteriálními filtry. Tyto pokročilé inkubátory již umožňovaly regulaci teploty, vlhkosti a přívodu kyslíku.
Dr. Couney a propagace inkubátorů
Největší zásluhu na popularizaci inkubátorů má však Dr. Martin Couney*, který představil tyto přístroje veřejnosti na světových výstavách. Jeho výstavy novorozenců v inkubátorech na Coney Islandu nejenže zvýšily povědomí o těchto zařízeních, ale také ukázaly, že i nejzranitelnější děti mohou přežít díky moderní technologii.
Moderní neonatologické inkubátory
Moderní inkubátory, určené pro péči o nedonošené děti, jsou nyní vybaveny pro kontrolu teploty, vlhkosti a kyslíku, s přídavnými funkcemi jako jsou speciální osvětlení pro léčbu žloutenky. Regulace a monitorování hladiny kyslíku je kritické, jelikož nesprávné úrovně mohou vést k komplikacím jako je retinopatie. Tato zařízení jsou důležitou součástí neonatologických oddělení a hrají klíčovou roli ve snižování kojenecké úmrtnosti po celém světě.
Současný význam a vliv na globální zdravotnictví
Dnešní inkubátory jsou vysoce sofistikované přístroje, které hrají klíčovou roli ve snižování kojenecké úmrtnosti. Moderní inkubátory jsou také často zařazovány do programů rozvojové pomoci. Například po 2. světové válce dostalo Československo od UNICEF zásilku inkubátorů, což ilustruje jejich roli v globálních zdravotnických iniciativách.
Od petrohradské Ruehlovy kolébky až po moderní plexisklové inkubátory s pokročilou regulací klimatu, inkubátory představují jeden z nejúžasnějších lékařských vynálezů. Jejich příběh nejenže odhaluje historii medicínské inovace, ale také nás učí o významu lidské vůle a odhodlání zachránit ty nejzranitelnější mezi námi.
* Martin Couney, vlastním jménem Michael Cohn, se narodil v roce 1869 v polském Krotoszyně. Jeho osobní a profesní historie byla vždy předmětem diskusí, protože Couney během svého života často měnil detaily svého osobního života. Nejistota, která provázela jeho raná léta, měla trvalý dopad na jeho dílo a pověst.
Sporné jsou také podrobnosti o Couneyho kulturním a profesním zázemí, protože měl ve zvyku tyto údaje po celý život měnit. Záhadu navíc prohloubila absence jeho oficiální lékařské licence. Couney tvrdil, že studoval v Lipsku a Berlíně a byl držitelem evropské lékařské licence, což činilo jeho doktorát v Americe irelevantním. Neexistují však žádné doložené důkazy o tom, že by Couney kdy pokračoval ve studiu medicíny v evropských institucích.
V roce 1903 se Couney zasnoubil s Annabelle Mayeovou, zdravotní sestrou zaměstnanou v jednom z jeho “infantorií”. V roce 1907 se jim předčasně narodila dcera Hildegarde Couneyová, která vážila pouhé tři libry (1,4 kg). Couneyho manželka bohužel v roce 1936 zemřela.
Mohlo by vás také zajímat
Pokud v inkubátorech hovoříme především o zajištění teplotního komfortu pro předčasně narozené děti, tak v mrazivých končinách severských zemí, jako je Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko, vznikla na počátku 20. století tradice, kdy severští rodiče nechávají své malé děti v zimním chladu záměrně spát venku. Věří se, že svěží a osvěžující vzduch nejen osvěžuje, ale také posiluje imunitní systém malých dětí. Představte si to: řada kočárků zaparkovaných venku na sněhu, děti zachumlané ve vrstvách vlny a kožešin, jejich dech viditelný v chladném vzduchu, jak klidně podřimují.
Tato výchova dětí v chladném počasí však sahá i za hranice severských zemí. V padesátých letech 20. století si tato praxe našla cestu do struktury domácího života v Sovětském svazu. Ačkoli se to může zdát jako nepravděpodobné místo pro rozkvět severského zvyku, jeho logika zůstala stejná: zimní spánek venku může vymodelovat silné a odolné dítě. Tento zvyk zachycuje fotografie z Moskvy z roku 1958. Černobílý snímek zachycuje řadu lehátek stojících venku, v každém z nich je dítě zabalené do deky a s kožešinovou čepicí. Každé dítě tam leží díky přesvědčení, že svěží vzduch je vstupní branou k celoživotnímu zdraví.