Příběhy pomoci

Jednovaječná dvojčátka Matěj a Marek přišla na svět už ve 29. týdnu těhotenství.

Problémy začaly již v 17. týdnu těhotenství, kdy byl u Matěje zjištěn nedostatek plodové vody, ve 24. týdnu se pak přidal její odtok a krvácení. Následovala hospitalizace v ÚPMD Podolí, kde vydrželi všichni tři pohromadě ještě pět týdnů. Poté nastal den D, byl to den jako každý jiný. Ranní vizita, vyšetření, oběd, klid na lůžku a během odpoledne velký zvrat, kdy zesílilo krvácení, začala se odlučovat placenta a kluci museli urychleně na svět. Matýsek se narodil s porodní váhou 1080 gramů a Mareček s váhou 1210 gramů. U Matýska byla v důsledku horšího prostředí v bříšku nutná plicní ventilace, na které strávil několik dní. Bohužel i jeho poporodní adaptace na svět byla o něco horší než u Marečka. U obou kluků se rozvinulo chronické plicní onemocnění bronchopulmonální dysplázie. Matěj byl na kyslíkové podpoře dlouhých 68 dní, u Marečka to bylo 49 dní. V průběhu pobytu v inkubátorech na odděleních RES a JIP přicházely střídavě špatné a dobré zprávy. Oba kluci pomalu přijímali stravu, u Marečka byly zjištěny zvýšené hodnoty hormonů štítné žlázy, Matěje naopak potrápila tříselná kýla, která mu byla operována před odchodem domů. V nemocnici strávili kluci po narození dlouhé tři měsíce. Byl to konec jednoho boje a začátek dalšího, nového. Kluci oba zaostávali, nepřetáčeli se na bříško, nepásli koníky, u obou byla zřetelná predilekce a hypotonie. V sedmi měsících začali cvičit Vojtovu metodu. U Matěje byla později pro přetrvávající predilekci a velmi výrazné zploštění hlavičky zahájena léčba na neurochirurgické ambulanci. Chlapečkům se nevyhnuly ani apnoe a následné pobyty v nemocnici. Po několika měsících cvičení Vojtovy metody byla přidána hipoterapie pro posílení trupové aktivity. V současné době je u kluků doplněna podpora jejich vývoje o hodiny ergoterapie a také návštěvy logopeda.

Rodiče dvojčátek: „Za tu chvíli, co jsou kluci na světě, nám všem stihli dokázat, že jsou opravdu velcí bojovníci. Vše čím si prošli, zvládli díky skvělé lékařské péči, pomoci rodiny, ale i ochotě lidí pomoci rodičům v nouzi. I přes to, co už mají chlapci za sebou, je třeba se i nadále intenzivně věnovat jejich rozvoji, aby dorovnali své vrstevníky, zvládli běžné úkony sebeobsluhy, začali mluvit, byli schopni se začlenit do kolektivu. Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem, kteří se s námi podílejí na dalším rozvoji kluků, ať už se jedná o zdravotnický personál nebo organizace, které pomáhají rodičům s finančním zajištěním odborné rehabilitační péče. Díky patří také Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti, který klukům věnoval příspěvek na hodiny hipoterapie.“